Boj s byrokracií

Jak jsem již naznačil v úvodním příspěvku, dostat se s celou rodinou na půl roku do Německa, nebylo vůbec jednoduché. Boj s formálními požadavky evropského projektu a další související byrokracií byl dlouhý, intenzivní a plný nečekaných překvapení. Tady je jeho popis. Snažil jsem se jej zkrátit na minimum, ale moc to nešlo. Takže musím čtenáře varovat, že tento příspěvek je opravdu dlouhý.

Považuji za důležité hned na úvod napsat, že i když následující příspěvek bude poměrně kritický k procesům na naší univerzitě, nikomu ze zúčastněných nechci nic vyčítat. Jsem rád, že univerzita projekt získala a jsem rád, že jsem nakonec mohl vyjet. Úděl pokusného králíka jsem na sebe vzal dobrovolně. I tak si ale myslím, že univerzita jako celek by mohla být na situaci, že někdo vyjíždí na půl roku do zahraničí, daleko připravenější. Vnímám to však z větší části jako chybu systému, nikoliv jednotlivců, se kterými jsem před odjezdem jednal.

Formální kritéria aneb hledání článku

Několik hodin poté, co uplynula lhůta pro podávání přihlášek na stáže, jsem zavolal na příslušné oddělení rektorátu, abych se zeptal, kolik lidí se do Německa přihlásilo. K mojí radosti mi administrátorka projektu sdělila, že jsem jediný, takže pokud splním kvalifikační kritéria, budu moci vyjet. Formální kritéria byla dvě: Za posledních 5 let (k datu podání žádosti, tj. srpen 2017) mít 3 články v časopisech v databázích Web of Science, SCOPUS nebo ERIH plus, a být řešitelem nebo spoluřešitelem mezinárodního vědeckovýzkumného projektu. Ta specifikace "k datu podání žádosti" se jevila jako klíčová, protože můj třetí nejmladší článek ve Scopu je z prosince 2012.
První šok tedy přišel ve chvíli, kdy mi přišel e-mail, že informace v textu výběrového řízení byla chybná, že se bere 5 let od vyhlášení výběrového řízení a že mám tedy smůlu, leda bych našel nějaký další článek. Jsa přesvědčen o tom, že žádný další článek nemám, jsem se začetl do zadávací dokumentace výzvy a dočetl se, že se 5 let bere "od vyhlášení výběrového řízení, není-li uvedeno jinak". V našem případě sice bylo uvedeno jinak, takže mě asi vyřadit nemohli, ale řešitelský tým projektu se na moje ponechání ve výběrovém řízení příliš netvářil. I náš vědeckovýzkumný proděkan se mému publikačnímu výkonu vysmál a vysvětlil mi, že nikdo nemá motivaci schválit mobilitu, když bude jakákoliv pochybnost o tom, že na ni mám nárok. Na agrofakultě prý mají zájemců přetlak a není problém tam mobilitu - původně alokovanou pro PEF - přesměrovat.
Nezbývalo tedy, než najít jiný článek. Vzpomněl jsem si na tiskového mluvčího pana prezidenta, jak se mu asi neexistující článek hledá, a jal se hledat taky. Zpočátku to vypadalo marně, protože ve WoS ani ve Scopu už nic dalšího nebylo a do ERIH plus jsem ani nevěděl, jak se dostat. Pak jsem si ale vzpomněl, že mám dva články v časopise, u nějž jsem někdy něco jako ERIH zahlédl. A fakt jo. Jsem lepší než Ovčáček, článek jsem našel! Je v databázi ERIH plus, z roku 2014.
Další problém byl obor mých publikací. Pro společenskovědní obory totiž neplatila další z kvalifikačních podmínek, a to h-index aspoň 8. Ten fakt nemám, ale naštěstí akademická etika není informatika a do společenských věd patří. No a poslední problém se týkal tvůrčího volna, které jsem si chtěl v letním semestru vzít. I když logicky nic nebrání tomu, abych tvůrčí volno strávil v Německu, bylo by to v rozporu s vnitřními předpisy MENDELU. Během tvůrčího volna mi totiž můj nadřízený nesmí dávat žádné pracovní úkoly. A vyslání na zahraniční cestu pracovní úkol je.

Jarní prázdniny

Vyvrátil jsem tedy všechny pochybnosti, které vyplynuly z mojí přihlášky (deadline byl 19. ledna) a 5. února (pondělí o jarních prázdninách) výběrová komise potvrdila, že na mobilitu mám nárok a jako jediného zájemce mě vybrala.
Od chvíle, kdy jsem se na mobilitu přihlásil, jsem samozřejmě nelenil a s kostnickou univerzitou čile komunikoval, zejména na téma ubytování a školky pro děti. Ubytování bylo skoro zařízené ještě před jarními prázdninami, čekalo se jen na mé potvrzení, že opravdu pojedu. Když mi tedy v pondělí Svaťa (proděkan pro VaV, člen výběrové komise, pozn. aut.) zavolal, že do Německa jedu, okamžitě jsem rezervaci ubytování potvrdil a začal se se všemi zúčastněnými domlouvat, že je 14. února (v rámci plánované cesty do Štrasburku) navštívím a domluvíme se na podrobnostech.
Oficiální sdělení, že jsem byl na mobilitu vybrán, mi přišlo e-mailem v pátek spolu s informací, že si rozhodně ještě nemám nic závazně rezervovat, protože celý proces administrace mobilit je nejasný a bude se teprve upřesňovat. Nezbylo mi než odpovědět, že ubytování už mám zařízené, což s ohledem na to, že jsem plánoval vyrazit za 4 týdny, není nic divného.
Helenka mezitím domluvila Vendulce předčasné zápisy ve školách, kam se hlásí a začala se psychicky připravovat na rozhovor se svým zaměstnavatelem.
V úterý po jarních prázdninách (13. února) jsem se potkal s administrátorkou projektu, abychom si vyjasnili rozpočet a to, jak to celé bude probíhat. Já už jsem měl v té době nastudovanou zadávací dokumentaci, takže to bylo celkem rychlé. A začali jsme pracovat s datem zahájení 7. března.

Zákony chránící zaměstnance aneb kolik bere německý akademik

S tím jsem odjel do Kostnice, kde jsem se o den později potkal s Normanem a domluvil se na náplni své půlroční stáže tak, aby z toho měly užitek obě strany. Za hodinu nebylo co řešit. Pak jsem měl schůzku ohledně ubytování, navštívil univerzitní mateřskou školku, kam budou naše děti během stáže chodit. Nikde žádný problém, výzkumník přijíždějící na půlroční stáž je tu celkem standardní situace. S dobrým pocitem, že vše je zařízeno a domluveno, jsme s Ditou odjeli do Štrasburku.
V pátek, 16. února večer, přišla studená sprcha v podobě e-mailu od paní prorektorky, manažerky projektu. Administrátorky projektu byly na školení, ze kterého vyplynula spousta problémů. Mobility tak prý bude možné zahajovat nejdříve "v dubnu (ne-li později), pokud vše půjde hladce". Prý je potřeba vyjasnit placení daní, sociálního a zdravotního pojištění apod. A hlavně prý nemám administrátorky projektu kontaktovat, mám počkat, až si všechno ujasní.
Původní plán pracovat s Ditou a Teddi na společném článku vzal za své, od této chvíle jsem se nebyl schopen na nic jiného soustředit. Paní prorektorka naštěstí i v pátek v 8 hodin večer reagovala na mé e-maily, a tak jsem jí mohl vysvětlit, že v březnu vyjet fakt potřebuju. Nejen proto, že už jsem si závazně objednal ubytování a s dětmi se počítá ve školkách, ale i proto, aby byla stáž do září hotová. V letním semestru neučím, ale v zimním zase budu. Navíc Bela a jeho skupina mají smlouvy do konce srpna a nikdo neví, co bude dál. Nabídl jsem se tedy, že si vše zjistím a zařídím sám s pomocí skvěle fungujícího kostnického Welcome centra, hlavně ať mě nechají vyjet už v březnu.
V projektu je na každý měsíc mobility alokovaná určitá finanční částka a v podstatě je na univerzitě, jakým způsobem tyto peníze stážistovi vyplatí. Některé univerzity volily formu změnu pracovní smlouvy, ve které se stanoví nové místo výkonu práce a stážista dostane své peníze ve mzdě. To byl původně plán i na MENDELU, naštěstí si to ale rozmysleli. Tento způsob totiž právě vede k nejasnostem v podobě odvádení daní a sociálního a zdravotního pojištění. Navíc je pro zaměstnance dost nevýhodný, protože než se ze superhrubé mzdy stane mzda čistá, je skoro polovina peněz pryč. MENDELU se tedy vydala cestou vyslání na zahraniční pracovní cestu. Místo výkonu práce i místo odvodu daní a sociálního a zdravotního pojištění tedy zůstává v Brně, resp. v Česku. Při vyslání je však potřeba ze zákona platit nejen cestovné, ubytování a stravné, ale i v místě a odvětví obvyklou mzdu. A vznikla reálná obava, že při naplnění všech těchto podmínek se projekt dostane mimo rozpočet.
První úkol tedy byl zjistit, jaká je běžná mzda německého akademického pracovníka. Původní plán (rektorát pošle do Kostnice oficiální žádost a počká na oficiální odpověď) se skutečně nedal do dubna stihnout, já jsem napsal e-mail na Welcome centrum a za 2 hodiny jsem měl předběžnou odpověď s kontaktem na úřednici z HR, která mi ji upřesní. S tou jsme si chvíli vyměňovali e-maily, ale pořád nevěděla, o co mi vlastně jde. Myslela si, že budu v Kostnici zaměstnaný. Nakonec mi sama zatelefonovala, abychom si udělali jasno. V úterý v poledne jsem tedy věděl, že minimální mzda akademického pracovníka je cca 2600 EUR měsíčně, pokud bychom brali v potaz délku mojí praxe a zkušenosti, dostáváme se na nějakých 4700 EUR měsíčně. Ta druhá částka je samozřejmě mimo rozpočet, já jsem si ale mezitím v příslušném zákoně našel, že stačí vyplácet minimum.
Administrátorky projektu měly ještě potřebu nastavit rovnováhu mzda vs. cesťák u všech stejně, takže nakonec budu brát o něco víc než 2600 EUR, ale musel jsem jim slíbit, že si ubytování zaplatím ze svého. Jako by tušily, že ubytování na břehu Bodamského jezera stojí v hlavní sezóně asi tak 3000 EUR měsíčně :-)
Další úkol byla žádost o formulář A1. Smyslem tohoto formuláře je, aby pracovníci vyslaní do zahraničí měli jasno v tom, pod jaký systém sociálního zabezpečení spadají. O nemocenskou nebo podporu v nezaměstnanosti se totiž dá požádat kdekoliv v EU. Takže Němci by mě mohli příslušné dávky vyplácet, ale nechali by si je pak samozřejmě proplatit z Česka, kde platím pojistné. Panovala obava, že formulář A1, na který má sociálka 30 dní, musím mít na cestu s sebou. To se naštěstí podařilo vyřešit jedním telefonátem na sociálku, kde mi paní sdělila, že by to sice bylo lepší, ale že stačí, když budu mít do odjezdu požádáno. Formulace úředníků "bylo by to lepší" fakt miluju. Později jsem v zákoně našel, že dokonce stačí požádat do 30 dnů po výjezdu, takže taky žádný stres. Největší překážka byla, že k žádosti o A1 je potřeba přiložit smlouvu mezi MENDELU a kostnickou univerzitou, ve které je stanoveno, kdo mě bude platit. Administrátorka projektu mi poskytla nějaký výchozí dokument, ze kterého jsem vytvořil smlouvu a poslal ji na podpis do Kostnice. Na odpověď jsem tentokrát čekal nezvykle dlouho. Když se Bela ani po dvou dnech neozval, tak jsem se zeptal, co se děje. Prý mu to spadlo do spamu, ale po urgenci to našel a ještě tentýž den jsem měl v mailu podepsanou smlouvu.
Poslední únorový den jsem tedy na MSSZ Brno zanesl žádost o A1. Tam měli ještě problém s tím, že mám kromě zaměstnání i živnostenský list a musel jsem jim podepsat, že během stáže rozhodně neplánuju v Německu podnikat. Vše směřovalo k tomu, že moje stáž bude začínat 15. března a končit 15. září a s tím jsem 1. března odjel do Ameriky na konferenci.

Byrokracie jde do finále

V pondělí 5. března se uskutečnila velká schůze, na které se mělo vyřešit, jakým způsobem se změní moje pracovní smlouva, aby byla dodržena náplň projetku, jeho rozpočet a všechny zákony. Sešli se: vedoucí ústavu, paní prorektorka/manažerka projektu, administrátorka projektu, vedoucí ústavu, sekretářka ústavu, tajemník fakulty a proděkan pro vědu. Ještě jsem tam mohl být já, ale já jsem byl v té době na cestě z USA. Ale stejně bych jim nepomohl a hlavně už by se asi nepodařilo najít termín, kdy by se všichni jmenovaní zvládli sejít.
V úterý mi pan profesor Klimeš (vedoucí ústavu - pozn. aut.) sdělil závěry. Jediná nová informace byla, že si před odjezdem musím vybrat 5 dnů dovolené a po skončení stáže si nesmím vybrat dovolenou až do konce roku. Trojnásobný plat, který budu během stáže mít, by totiž způsobil trojnásobnou náhradu za dovolenou. A to si přece fakulta nemůže dovolit, i když předtím ušetří 95% mého půlročního platu, který se bude financovat z projektu.
V to stejné úterý byly administrátorky projektu na dašlím školení a stejně jako minule, i tentorát přineslo školení více problémů než řešení. Tentokrát se problémem stala délka mojí mobility, resp. výklad co je to "6 měsíců". Od původního výkladu, že je to 6 kalednářních měsíců (15.3. - 15.9. včetně cesty) jsme se posunuli k výkladu, že 6 měsíců = 6 x 30 = 180 dní. A protože první týden v září chci mít dovolenou, abych byl u toho, když půjde Venda poprvé do školy, vyplynulo z toho, že když odjedu už 13.3., tak na ten druhý zářijový týden se už nebudu muset vracet (180 dní je 13.3. - 8.9.). Po semináři se ale vrátil původní výklad, takže sem v září stejně pojedu. Možná se nepočítá den cesty, takže to vlastně nakonec bude 14.3 - 14.9. Což je mě ale fakt jedno. Administrátorce projektu ale ne, ta to musí napsat do změny mojí pracovní smlouvy.
No a jako drobnost v celém martyriu byla komunikace s paní na ekonomickém odboru, která má na starosti cesťáky. Pro ni bylo nejdůležitější, abych univerzitě zaplatil poměrnou část cestovního pojištění, které za mě univerzita zaplatí na celou dobu, ale o dovolené na něj nebudu mít nárok. Bavíme se asi o třech stovkách. Pro mě zase bylo nejdůležitější, že zálohu na stravné (180 dnů x 45 EUR) nedostanu na pokladně v hotovosti, ale univerzita mi ji převede na účet. Prý jsem druhý člověk za její kariéru, kterému posílá zálohu na účet. Do té doby jsem si myslel, že to z nějakého důvodu nejde. Teď už vím, že to jde.
A jak to tedy dopadlo? V Německu jsem, i když všechny papíry ještě zprocesované ani zdaleka nejsou (třeba moje pracovní smlouva). Ale jsem tu jen proto, že jsem si skoro všechno zjistil a zařídil sám. A taky proto, že Welcome centrum univerzity v Kostnici bylo schopné mi pomoci tam, kde si administrativní aparát MENDELU nevěděl rady. Ano, všichni se snažili. Ale mnohdy přes stromy neviděli les, mnohdy viděli zásadní problémy tam, kde ve skutečnosti o nic nešlo, mnohdy se báli přijmout rozhodnutí, mnohdy nevěděli, co do kterého papíru napsat, mnohdy se jen nebyli schopní včas potkat. Pro někoho jsou důležité tři stovky na pojistném, pro jiného pár tisíc na náhradách na dovolenou, pro někoho hrozba pokut plynoucích z nedodržení zákoníku práce. Ve výsledku mě celé papírování stálo tak 2 pracovní týdny času, zákoník práce se stejně nepodařilo do puntíku dodržet a změna pracovní smlouvy mi přijde poštou do Německa. Ale jsem tu. Já jsem rád, že jsem tu včas a můžu se věnovat vědě. Univerzita je ráda, že projekt běží a že si na mě vyzkoušela, co to znamená vyslat někoho na půl roku do zahraničí. A těm osmnácti dalším, kteří vyrážejí mezi dubnem a červnem přeji, aby jejich boj s byrokracií byl co nejsnazší. A všem, co na MENDELU pracujeme, přeji, aby administrativní podpora začala fungovat tak, jak funguje v Kostnici.