Univerzitní školka

To, aby mohly děti chodit do školky v Německu, bylo jedním z našich cílů. První důvod byl prozaický - kdyby nechodily, nenaučily by se tak jednoduše německy. A druhý důvod byl ryze praktický - kdyby nechodily do školky, tak bych já nemohla pracovat a zůstat tak (aspoň na dálku) ve své české práci, kde se mě líbí. Na zařizování školky bylo málo času a šance nebyly veliké, ale jak už zmiňoval Wheb, pomohlo nám v maximální možné míře Welcome centrum Univerzity.

Obecně je v Německu velký problém se do školky dostat, protože ji stát garantuje všem dětem starším 2 let. Ale míst není dost a na všechny děti se tak prý nedostane. Jak mi psala kamarádka Petra, která se do Německa s rodinou přestěhovala na 3 roky, mají Němci dokonce vyškolené paní na hlídaní, které školky tak trochu suplují. Jsou prý ale často nic moc a navíc když chcete mít dítě v kolektivu, tak vám to příspěvek na hlídací paní moc nenahradí. Petra prý po velkém čekání a obíhání úřadů konečně nějakou školku pro děti po několika měsících sehnala, ale poté zjistila, že školka funguje je jen na dopoledne. To člověku s plným pracovním úvazkem opravdu moc nepomůže. Nám bylo tudíž jasné, že to bude zapeklitý oříšek. Ale usmálo se na nás štěstí a povedlo se. Děti chodí do univerzitní školky.

Pár týdnů před příjezdem nám potvrdili, že děti vzali. A dokonce obě a do stejné skupiny, která se jmenuje Lelemuckse! (nehledejte překlad, nic to neznamená :-)). Školku tady navštívil Wheb při poslední návštěvě a co šlo, to nafotil, takže jsme věděli, že je sympatická. U vstupu má teepee a má velkou zahradu. To jsme ale ještě nevěděli, že je až tak krutá. Jsou do ní dlouhé pořadníky, zapisují se sem už pomalu těhotné matky. Systém výběru je složitý, kritéria striktní. Jedná se holt o opravdu dobrou školku. A tak mě nebylo jasné, jak to mohlo klapnout. Pak jsem se dozvěděla, že to bylo opravdu s notnou dávkou štěstí. Normálně bychom se určitě nedostali, ale mají dedikovaná asi 4 krátkodobá místa (max. 6 měs) pro děti hostujících zahraničních profesorů a jiných dlouhodobých návštěv. A zrovna odjeli nějací Španělé, co měli dítě u nás ve třídě. Uff. Posléze jsme ještě zjistili, je to prý i nejdražší školka v celém Německu (počítáné počtem financí na jedno dítě). My teda platíme "jen" 280 EUR měsíčně za každé dítě, ale kromě toho má štědré dotace od Univerzity a města. A jak jsme začali pronikat do tajů školky, zjistili jsme, že náklady fakt musí být velké, minimálně na personál. Ale samozřejmě nám to nevadí, máme radost, že děti chodí do nejlepší možné školky.

Je to školka, které je hodně švihnutá Montessori pedagogikou. Většina kantorů má Montessori vzdělání a i styl výchovy, typ hraček, atd. tomuto směru odpovídá. Věci si děti řídí hodně sami, oběd si taky nandávají sami, všude mají obrázky s tím, co je např. potřeba si obléci ven, atd. Venku jsou denně a každý pátek mají ještě výletní den mimo školki. Dopoledne mají děti volný program (až na pár dnů, kdy mají pravidelné zpívání a jiné napříč třídami) a obrovské množství aktivit, co můžou dělat. Kromě jejich vlastní třídy mají možnost být: za zahradě, v tělocvičně, v dřevěné dílně, ve třídě s hudebními nástroji, ve třídě s kostýmama a divadlem, v geografické třídě ... A kromě toho je k dospizici klavír, fotbálek, teepee, kopa hraček a hlavně se dá po celé školce dokola jezdit motorkama a různýma šlapadlama, které jsou jim k dispozici.

Snažila jsem se to všechno nafotit, ale nesmí se fotit, když jsou tam děti. Takže to vypadá mnohdy dost sterilně. A tak mě přišlo mě líto, že děti nebudou mít památku. Ale nebojte, budou. Paní učitelky mě vysvětlily, že oni fotí a každému dítěti dělají album i s povídáním, co kdy mělo rádo, co dělalo. No když jsem ta alba viděla, tak mě padla čelit. Pro každé dítě zvlášť. A pak ještě třídní album. No už se nedivím, že jich to zaměstná tolik :-) Ve třídě je maximálně 16 dětí ve věku 3-6 let. Pro mladší jsou zařízení také, ale ti jsou v oddělené části budovy a je to víc jesličkový styl. Ještě že už měl Vojta 3 roky, při představě, že by byli každý jinde... Ale jsou spolu ve třídě, takže to probíhá uplně hladce. Zkrátka jako v Brně, Venda se o něj stará :-) Jsou to už velkáči a ve školce se nemusí spát, ani odpočívat. Takže tím samozřejmě netráví čas, proč by. Tak jsme se domluvli, že si aspoň po obědě sednou do čtecího koutku.

Na třídu mají dedikovaných 5 učitelů - Ninu, Lisu, Claudii, Daniu a Davida. Nejvíc jsou s nimi první tři. Nejsou tam všichni pořád a na plný úvazek, protože různě dopoledne vedou herničky (viz výše zmíněné dřevodílny atd), které jsou pro všechny děti z různých tříd. Ale i tak je to mazec. Když si vzpomenu na naše chudinky paní učitelky, co jsou právě 2 na 26 dětí ... No nedivím se, že jsem tu za celou dobu nenarazila na zamračeného kantora. A samozřejmě k tomu je tady pomocný personál, vlastní kuchař... Jsem zkrátka nadšená a děti taky.

Školka funguje od 7 do 17, v pátek jen do 14. Děti se vyzvedávají vždy na zahradě mezi 16-17 a až do 17:30 se tam může být i s rodiči. Takže chodím vyzvedávat na 16 hod a v 17 je od tama horko těžko tahám se slibem, že půjdeme jinam na hřiště. Naštěstí po cestě domů máme jedno s lanovkou :-) Do školky jezdíme na kole, stejně jako všichni ostatní. Teda hodně rodičů vozí své děti ve vozíčkách, ale my už jsme Vojtu prohlásili za velkého, takže šlape pěkně sám. Na univerzitu (a tedy i do školky) to trvá asi 10 minut, s dětmi dvakrát tolik a pokud se cestou domů jede kolem hřiště s lanovkou, tak se to může protáhnout opravdu na dlouho...