Rodinné okénko: První víkend

Plánování víkendů jsme si nedali jako prioritu. Jsme tu na půl roku, takže určitě stihneme vše, co budeme chtít. Napřed bylo potřeba pořešit jiné věci. Ale víkend je víkend a tak je potřeba něco podniknout!

Máme tady televizi. Doma není, takže děti láká. Ale domluva je taková, že se pouští jen o víkendu ráno. Slíbili jsme Vendulce, že se podíváme, kde budou pohádky, a že ji necháme vzkaz, jak má televizi zapnout. Nebylo to zase tak náročné, v sobotu ráno jsou pohádky všude. Nechali jsme tedy dětem ovádání na stole a doufali jsme, že se aspoň dýl vyspíme. Tak trochu to vyšlo. Než si popletli tlačítka ovládání hlasitosti a programu a omylem si to přepli a navíc to děsně řvalo. Ale to vymakáme :-) Pohádka je bavila, i když byla v němčině. Hlavně, že byla hýbací :-)

Dopoledne jsem vzala dětičky na lodě. Tam by se vydrželi koukat hodiny, jak najíždí a vyjíždí auta na trajekty. Navíc tam bylo nějaké společné cvičení hasičů, lodních záchranářů a vůbec spousty uniformovaných lidí. Takže o zábavu postaráno, lodě jezdí sem a tam každou čtvrt hodinu, takže se pořád něco dělo. Taky jsme potřebovali koupit lístky na autobus, tak jsem chvíli zápasila s automatem, ale byla jsem úspěšná. Ale pak už nám byla docela zima, tak jsme se vydali procházkou domů.

Po cestě ještě bylo potřeba nakoupit, v neděli mají všude zavřeno. A mimochodem nakupovat o víkendu se dá jen v malých lokálních obchodech. Měli jsme v plánu vyrazit do Kauflandu na větší nákup, ale místní nás varovali, že to určitě nechceme dělat. Kostnice je hraniční město se Švýcarskem a je tu o hodně levněji, takže jakékoli nakupování v pátek a sobotu se prý rovná sebevraždě, neb je všude strašně moc Švýcarů ...

Odpoledne jsme vyrazili do města. Wheb už to tu zná, tak nás provedl. Jenom vždycky musí začít u stejného výchozího bodu, což mě dost pobavilo. Byli jsme se podívat do Starého města, na náměstí (Wheba překvapiplo, jak je velké, když na něm nejsou Vánoční trhy :-)), na sochu Imperie, na Husův dům (Hus Haus :-)), do místního katedrály... A hlavně jsme domů jeli kloubovým autobusem!

Velké překvapení nás čekalo v neděli ráno. V pátek jsme šli do školky a práce jen v teniskách a šusťákovce, sobota byla sice chladnější, ale zvládli jsme to v softshelkách a v neděli ráno bylo za okny nasněženo! Děti z toho byly uplně paf a já jsem si říkala, že jsem jim nadarmo nebalila 3 různě teplé bundy ...

Plány jsme žádné velké neměli, ale když už bylo venku tak pěkně bílo, tak jsme vyrazili procházkou na malý výlet. Cílem byly místní termály. Ale i cesta může být cíl a myslím, že si to děti užily. Jako by sníh aspoň rok neviděly ...

Vojta se hned před barákem vrhl do sněhu a začal dělat andělíčky ...

A Venda nás přesvědčovala, že tu kouli sněhu přece nemůžeme nechat jen tak ležet a musíme ji nutně vzít sebou na cestu ...

Termály jako takové nás nijak extra nezaujaly. Jako byla tam teplá voda a nějaké to brouzdaliště, ale asi jsme moc zmlsaní. Děti viděli z venku tobogán a těšili se, že to bude stejné, jako v Kuřimi (tam se nastupuje uvnitř a končí to ve venkovním teplém bazénu). Ale tobogán je jen na venkovním koupališti a tak jsme se museli smířit aspoň s pár atrakcemi uvnitř. Ale i tak nám to 3 hoďky zabralo.

Cestou zpět se nám už nechtělo pěšky, tak jsme jeli autobusem. O víkendu zase tak často nejezdí a když jsme viděli, že řidič končí cigaretu a bude nastupovat, tak jsme zahájili paniku a stihli jsme ho. A děti to glosovaly slovy "to jsme to ale krutě zvládli, co? Ale v autobuse jsme se ještě nikdy neoblíkali!" :-)

Zachovejte nám přízeň a posíláme sněhuláka!