Welcome Center
Jedna z věcí, která na univerzitě v Kostnici funguje opravdu dobře, je Welcome center. Je to malé oddělení, jehož cílem je poskytnout komplexní servis zahraničním stážistům, doktorandům, vědcům, profesorům a podobným případům.
Poprvé jsem se se službami Welcome centra potkal v prosinci 2016, když jsme sem s Ditou jeli na týdenní výukový pobyt v rámci Erasmu. Ansgar, se kterým jsme komunikovali, s námi řešil pouze to, co, kdy a kde budeme učit. Ve všem ostatním nás odkázal na Welcome centrum, které nám zarezervovalo ubytování, vyřídilo všechny papíry a dokonce i kartičku do knihovny (knihovna je tu mimochodem taky super, ale o tom až jindy).
Když jsem se tedy dozvěděl, že sem pojedu i s celou rodinou na půl roku, bylo jasné, že bez asistence Welcome centra to nepůjde. I tentokrát jsme dostali skvělý servis. Na e-maily odpovídali v řádu hodin a zařídili vše, co bylo potřeba.
První, co jsme řešili, bylo ubytování. Kostnická univerzita nemá žádné koleje, ale má několik bytových domů, ve kterých zahraniční hosty ubytovává. Takže zatímco na AirBnB se ceny pohybují kolem 3000 EUR měsíčně, my máme krásný třípokojáček za třetinu. Sice jen do konce června, ale zato jsme si mohli vybrat, jestli budeme v univerzitním gasthausu, anebo si pronajmeme regulérní byt přímo v centru města. Nabídka univerzitních bytů je totiž omezená, takže Welcome centrum je schopné zprostředkovat i standardní komerční nájem.
Druhá věc, kterou jsme Welcome centrum "zaúkolovali", byla školka pro děti. To zpočátku vypadalo velmi obtížně, ale nakonec se i toto podařilo vyřešit. Nutno ovšem podotknout, že s velkou dávkou štěstí. Jedna z pracovnic Welcome centra se specializuje na podporu rodin přijíždějících hostů, takže ta dostala náš požadavek na školku na starosti. Z jejího prvního e-mailu to vypadalo docela beznadějně, ale nakonec se shodou náhod uvolnila 2 místa přímo v univerzitní školce, takže problém byl vyřešen. O školce určitě bude samostatný příspěvek, protože ta je tu taky skvělá.
Kromě toho jsem Welcome centrum zásoboval průběžnými dotazy, které se zrovna objevily v rámci mého boje s byrokracií. Všechny dotazy týkající se zdravotního a sociálního pojištění, daní, registrace a dokumentů, které tady potřebuji, mi okažmitě zodpověděli. S dotazem na plat německého akademika si Anke (vedoucí welcome centra, která mě měla na starosti) nebyla jistá, ale dotaz předala na místní personální oddělení a odpověď jsem měl za pár hodin.
Jedna z prvních schůzek, které jsem po příjezdu měl, bylo právě welcome centrum. Dostal jsem čaj, německou SIM kartu s pětieurovým kreditem zdarma a složku plnou informačních materiálů, mapek, letáčků a všeho, co nově příchozí potřebuje. Anke se mnou prošla check-list, aby si ověřila, že je všechno v pořádku od víz (která se nás netýkají, ale v checklistu pochopitelně jsou), přes ubytování, finanční zajištění pobytu, pojištění a podobně. Zašla se mnou do knihovny a do menzy, abych dostal potřebné kartičky a ochotně zodpovědděla všechny možné dotazy. Celkově akce na hodinu a půl.
Vzpomněl, jak to vypadalo, když k nám na fakultu přijeli stážisti, nebo Teddi na 3 měsíce. Pro mě a pro Ditu to znamenalo půl dne, kdy jsme tohle všechno museli řešit my včetně zjišťování, co, kde a s kým je vlastně potřeba domluvit, aby naši hosté měli vše potřebné. V Kostnici si už dávno spočítali, že administrativní pracovní síla je levnější, než akademický pracovník. A navíc, když se tomu bude věnovat někdo na plný úvazek, tak tím stráví výrazně méně času, než ti, co to dělají poprvé.
Příjezdem to ale nekončí. Welcome centrum organizuje kurzy němčiny a různé kulturní akce, aby se zahraniční hosté měli dobře. Březnovou prohlídku centra města s průvodcem jsme sice prošvihli, ale v dubnu prý bude další. A ve čtvrtek před Velikonocemi se budou barvit vajíčka, zejména jsou zvané rodiny s dětmi.
Kostnická univerzita je stejně velká jako Mendelovka. Ročně sem přijede cca 300 - 350 zahraničních hostů. Myslím, že já patřím spíš k těm komplikovanějším případům, ale Anke se tvářila, že to tak není, že jsou i horší. Nakonec, já jsem si s Welcome centrem letos vyměnil jen 96 e-mailů :-) Celý servis pro ně zvládají 3 dámy na plný úvazek, které k tomu mají 6 pomocníků z řad studentů. Nás má na starosti Leila, která na nás při příjezdu čekala před domem, aby nám dala klíče, a pak s námi šla na Bürgerbüro vyřídit registraci, do banky vyřídit účet a do turistického centra převzít brožurku plnou informací slevových kupónů pro nové obyvatele Kostnice. Je jasné, že na takovéto věci nemají zaměstnankyně Welcome centra ani čas, ani chuť, ale pro studenty je to dobrá a zajímavá brigáda.
Welcome centrum bych na seznam věcí, které by naše univerzita mohla převzít, zařadil hodně vysoko. Myslím, že ty 3 úvazky, které do něj investují, se jim bohatě vyplatí. Nejen na čase, který ušetří všichni kolem tím, že jim svěří péči o přijíždějící hosty, ale zejména tím, že bez Welcome centra a jeho servisu, by sem spousta zahraničních hostů ani nedojela.
Poprvé jsem se se službami Welcome centra potkal v prosinci 2016, když jsme sem s Ditou jeli na týdenní výukový pobyt v rámci Erasmu. Ansgar, se kterým jsme komunikovali, s námi řešil pouze to, co, kdy a kde budeme učit. Ve všem ostatním nás odkázal na Welcome centrum, které nám zarezervovalo ubytování, vyřídilo všechny papíry a dokonce i kartičku do knihovny (knihovna je tu mimochodem taky super, ale o tom až jindy).
Když jsem se tedy dozvěděl, že sem pojedu i s celou rodinou na půl roku, bylo jasné, že bez asistence Welcome centra to nepůjde. I tentokrát jsme dostali skvělý servis. Na e-maily odpovídali v řádu hodin a zařídili vše, co bylo potřeba.
První, co jsme řešili, bylo ubytování. Kostnická univerzita nemá žádné koleje, ale má několik bytových domů, ve kterých zahraniční hosty ubytovává. Takže zatímco na AirBnB se ceny pohybují kolem 3000 EUR měsíčně, my máme krásný třípokojáček za třetinu. Sice jen do konce června, ale zato jsme si mohli vybrat, jestli budeme v univerzitním gasthausu, anebo si pronajmeme regulérní byt přímo v centru města. Nabídka univerzitních bytů je totiž omezená, takže Welcome centrum je schopné zprostředkovat i standardní komerční nájem.
Druhá věc, kterou jsme Welcome centrum "zaúkolovali", byla školka pro děti. To zpočátku vypadalo velmi obtížně, ale nakonec se i toto podařilo vyřešit. Nutno ovšem podotknout, že s velkou dávkou štěstí. Jedna z pracovnic Welcome centra se specializuje na podporu rodin přijíždějících hostů, takže ta dostala náš požadavek na školku na starosti. Z jejího prvního e-mailu to vypadalo docela beznadějně, ale nakonec se shodou náhod uvolnila 2 místa přímo v univerzitní školce, takže problém byl vyřešen. O školce určitě bude samostatný příspěvek, protože ta je tu taky skvělá.
Kromě toho jsem Welcome centrum zásoboval průběžnými dotazy, které se zrovna objevily v rámci mého boje s byrokracií. Všechny dotazy týkající se zdravotního a sociálního pojištění, daní, registrace a dokumentů, které tady potřebuji, mi okažmitě zodpověděli. S dotazem na plat německého akademika si Anke (vedoucí welcome centra, která mě měla na starosti) nebyla jistá, ale dotaz předala na místní personální oddělení a odpověď jsem měl za pár hodin.
Jedna z prvních schůzek, které jsem po příjezdu měl, bylo právě welcome centrum. Dostal jsem čaj, německou SIM kartu s pětieurovým kreditem zdarma a složku plnou informačních materiálů, mapek, letáčků a všeho, co nově příchozí potřebuje. Anke se mnou prošla check-list, aby si ověřila, že je všechno v pořádku od víz (která se nás netýkají, ale v checklistu pochopitelně jsou), přes ubytování, finanční zajištění pobytu, pojištění a podobně. Zašla se mnou do knihovny a do menzy, abych dostal potřebné kartičky a ochotně zodpovědděla všechny možné dotazy. Celkově akce na hodinu a půl.
Vzpomněl, jak to vypadalo, když k nám na fakultu přijeli stážisti, nebo Teddi na 3 měsíce. Pro mě a pro Ditu to znamenalo půl dne, kdy jsme tohle všechno museli řešit my včetně zjišťování, co, kde a s kým je vlastně potřeba domluvit, aby naši hosté měli vše potřebné. V Kostnici si už dávno spočítali, že administrativní pracovní síla je levnější, než akademický pracovník. A navíc, když se tomu bude věnovat někdo na plný úvazek, tak tím stráví výrazně méně času, než ti, co to dělají poprvé.
Příjezdem to ale nekončí. Welcome centrum organizuje kurzy němčiny a různé kulturní akce, aby se zahraniční hosté měli dobře. Březnovou prohlídku centra města s průvodcem jsme sice prošvihli, ale v dubnu prý bude další. A ve čtvrtek před Velikonocemi se budou barvit vajíčka, zejména jsou zvané rodiny s dětmi.
Kostnická univerzita je stejně velká jako Mendelovka. Ročně sem přijede cca 300 - 350 zahraničních hostů. Myslím, že já patřím spíš k těm komplikovanějším případům, ale Anke se tvářila, že to tak není, že jsou i horší. Nakonec, já jsem si s Welcome centrem letos vyměnil jen 96 e-mailů :-) Celý servis pro ně zvládají 3 dámy na plný úvazek, které k tomu mají 6 pomocníků z řad studentů. Nás má na starosti Leila, která na nás při příjezdu čekala před domem, aby nám dala klíče, a pak s námi šla na Bürgerbüro vyřídit registraci, do banky vyřídit účet a do turistického centra převzít brožurku plnou informací slevových kupónů pro nové obyvatele Kostnice. Je jasné, že na takovéto věci nemají zaměstnankyně Welcome centra ani čas, ani chuť, ale pro studenty je to dobrá a zajímavá brigáda.
Welcome centrum bych na seznam věcí, které by naše univerzita mohla převzít, zařadil hodně vysoko. Myslím, že ty 3 úvazky, které do něj investují, se jim bohatě vyplatí. Nejen na čase, který ušetří všichni kolem tím, že jim svěří péči o přijíždějící hosty, ale zejména tím, že bez Welcome centra a jeho servisu, by sem spousta zahraničních hostů ani nedojela.
Komentáře
Okomentovat