Velikonoce
Odpověď na otázku, jestli tu mám fungovat podle českých státních svátků, nebo podle německých, zatím není jasná. Naštěstí Velký pátek a Velikonoční pondělí jsou státní svátky jak v Německu, tak v Česku, takže nebylo co řešit. Školka i menza byly zavřené, jen Bela s Corinnou měli pocit, že v pátek je potřeba pracovat, než v sobotu odfrčí na týdenní dovolenou.
Velikonoční oslavy začaly už ve čtvrtek odpoledne, když univerzitní Welcome centrum zorganizovalo akci pro všechny zahraniční návštěvníky (zejména byly vítány rodiny s dětmi). A tak jsme se sešli v učebně D406, kde bylo nachystané malování vajíček, vybarvování zajíčků a spousta pochutin. Každý měl také za úkol přinést nějaké své typické velikonoční pochutiny. S mazancem se nám kynout nechtělo a formu na beránka nemáme, ale Helenčina buchta sklidila úspěch. Vzájemně jsme si povykládali o tom, jak se kde slaví Velikonoce. Náš zvyk bít ženy nejprve všechny vyděsil, ale když jsme jim ukázali fotku dvouletého Vojty s mrskačkou, tak pochopili, že o žádné násilí fakt nejde. Děti měly největší radost z vajíček a zajíců schovaných různě po učebně. Když je všechny našly, tak je Vendulka začala schovávat znovu a Vojta je hledal.
Jedna z velikonočních tradic je prý jarní úklid. A tak jsme využili slunného pátečního dopoledne, přízemního bytu a dlouhé prodlužky a důkladně vysáli auto. Odpoledne jsme pak vyrazili do Hönle parku, který máme kousek od domu a odkud jsou krásné výhledy na švýcarské Alpy. Děti se patlaly v blátě, my jsme koukali na hory a všichni byli spokojení.
Na sobotu jsme byli domluvení s Ansgarem, že vyrazíme na výlet do Singenu na piknik na zříceninu hradu. Počasí nám ale nepřálo, tak jsme změnili plány a vyrazili do archeologického muzea. Pro děti tam byly nachystané dvě atrakce - velký model římského osídlení poskládaný z figurek Playmobil (to je něco jako naši Igráčci) a hledání velikonočních zajíčků. Na římském osídlení bylo zajímavých několik vtípků, jako třeba značka "130" u cesty, kde jely římské vozíky. Hledání velikonočních zajíčků probíhalo tak, že různě po expozici bylo schovaných 9 papírových zajíčků (zastrkaných za kostmi či pazourky) a kdo je našel všechny a na pokladně odevzdal 9 správných čísel místností, dostal zajíčka čokoládového. Když jsme si muzea dostatečně užili, přesunuli jsme se Ansgarovi na čaj a mrkvový dort.
Předpověď na neděli byla aprílová, ale chytrá aplikace nám ráno tvrdila, že bude pršet až ve 3 hodiny odpoledne. A tak jsme vyrazili na výlet na zříceninu hradu Burghof, který je vzdálený asi 10 kilometrů. Změkčile jsme se přiblížili autem, ale i tak jsme se docela nachodili. Občas trochu zapršelo, občas vysvitlo sluníčko, občas bylo zima, občas teplo, no prostě aprílové počasí. Záviděli jsme těm, co jsou na druhém (severním) břehu jezera, protože jsou v závětří a svítí na ně sluníčko. My jsme byli na návětrném břehu a ve stínu. Tak jsme si aspoň zapamatovali, že dokud nebude léto, budeme jezdit na výlety na druhý břeh.
A hned v pondělí jsme na druhý břeh také vyrazili. Oliver nám doporučil muzeum pravěkého osídlení Bodamského jezera v Uteruhldingenu. Tam jsme si to moc užili. Nejen proto, že bylo krásné počasí, ale hlavně proto, že muzeum je moc pěkně udělané. Není to ani tak muzeum (ony ty dřevěné domy 3000 let prostě nevydrží), ale spíš rekonstrukce pravěké vesnice se vším všudy. Na začátku jsme prošli třemi místnostmi, kde měli vymakanou projekci na všechny stěny o tom, jak archeologové prozkoumávali dno bodamského jezera a objevili zbytky dřevěných sloupů. A potom už jsme prošli do vesničky.
V místech, kde byly břehy jezera hodně mírné a voda plynule přecházela v bažinu, by se nedala stavět běžná obydlí. A protože lidé chtěli bydlet blízko u vody, aby mohli chytat ryby, postavili si domečky na kuřích nožkách - zatloukli dřevěné piloty do země a postavili celou vesnici na nich. V jednom z domečků běžel i dokument o tom, jak skupina archeologů zkusila pouze pomocí pravěkých nástrojů pokácet stromy a takový domek postavit. Šlo jim to fakt pěkně, za pár dnů měli hotovou kostru a za tři týdny stálo celé obydlí. Jediné, co zašvindlovali, byly provazy. Sice ukázali, jak dělat lýkové provazy s pomocí pazourků, ale na svázání dřev v domě už použili provaz koupený.
A jak jsme oslavili Velikonoce? Po česku i po německu. Bohužel jsme nenašli pořádnou vrbu, takže k vymrskání musel stačit jeden proutek. Ale barevná vajíčka jsme s Vojtou dostali. A kromě toho děti v neděli i v pondělí nacházely na různých místech čokoládové zajíčky. Jako v Německu :-)
Jedna z velikonočních tradic je prý jarní úklid. A tak jsme využili slunného pátečního dopoledne, přízemního bytu a dlouhé prodlužky a důkladně vysáli auto. Odpoledne jsme pak vyrazili do Hönle parku, který máme kousek od domu a odkud jsou krásné výhledy na švýcarské Alpy. Děti se patlaly v blátě, my jsme koukali na hory a všichni byli spokojení.
Na sobotu jsme byli domluvení s Ansgarem, že vyrazíme na výlet do Singenu na piknik na zříceninu hradu. Počasí nám ale nepřálo, tak jsme změnili plány a vyrazili do archeologického muzea. Pro děti tam byly nachystané dvě atrakce - velký model římského osídlení poskládaný z figurek Playmobil (to je něco jako naši Igráčci) a hledání velikonočních zajíčků. Na římském osídlení bylo zajímavých několik vtípků, jako třeba značka "130" u cesty, kde jely římské vozíky. Hledání velikonočních zajíčků probíhalo tak, že různě po expozici bylo schovaných 9 papírových zajíčků (zastrkaných za kostmi či pazourky) a kdo je našel všechny a na pokladně odevzdal 9 správných čísel místností, dostal zajíčka čokoládového. Když jsme si muzea dostatečně užili, přesunuli jsme se Ansgarovi na čaj a mrkvový dort.
A hned v pondělí jsme na druhý břeh také vyrazili. Oliver nám doporučil muzeum pravěkého osídlení Bodamského jezera v Uteruhldingenu. Tam jsme si to moc užili. Nejen proto, že bylo krásné počasí, ale hlavně proto, že muzeum je moc pěkně udělané. Není to ani tak muzeum (ony ty dřevěné domy 3000 let prostě nevydrží), ale spíš rekonstrukce pravěké vesnice se vším všudy. Na začátku jsme prošli třemi místnostmi, kde měli vymakanou projekci na všechny stěny o tom, jak archeologové prozkoumávali dno bodamského jezera a objevili zbytky dřevěných sloupů. A potom už jsme prošli do vesničky.
A jak jsme oslavili Velikonoce? Po česku i po německu. Bohužel jsme nenašli pořádnou vrbu, takže k vymrskání musel stačit jeden proutek. Ale barevná vajíčka jsme s Vojtou dostali. A kromě toho děti v neděli i v pondělí nacházely na různých místech čokoládové zajíčky. Jako v Německu :-)
Komentáře
Okomentovat