A jak to zvládají děti?
Nejčastější otázku, kterou v souvislosti s Německem dostávám, je "a jak to zvládají děti"? Přijde mě to srandovní, protože si myslím, že ty to tu mají nejsnazší. Ale ať uspokojím všechny dotazující se, rozhodla jsem se napsat krátké pojednání na toto téma :-)
Žádné pochybnosti na téma "jestli" to děti zvládnou jsme si nepřipouštěli a nepřipouštíme. Zaprvé proto, že na to nebyl čas. A zadruhé proto, že si myslím, že to fakt není oprávněné. Do Německa jsme se všichni těšili. Pro Wheba to je velká pracovní příležitost a výzva, pro mě zase trochu změna a pro děti příslib toho, že si pořádně užijou táty. Po jeho proděkanské kariéře už jsme to všichni potřebovali jako sůl. Všichni jsme vyrazili pozitivně naladěni a zatím nás to neopustilo a snad ani neopustí, je to tu takové jedno velké dobrodružství.
V Německu se mluví německy. Překvapivé, co? Ale to je asi jediná větší změna. Wheba to neovlivní, ten se s němčinou na univerzitě skoro nepotká. Já německy umím, takže zbývají už jen děti. Kdybychom věděli o odjezdu nějak dopředu, tak se na to asi nějak připravíme. Kamarádka mi radila, že jejich děti na němčinu připravovali tak, že k nim půl roku docházela slečna na hlídání, která na ně mluvila jenom německy a děti ani nevěděly, že česky umí. Prý si aspoň odžily šok z toho, že nerozumí. My jsme něco takového opravdu absolvovat nestihli. Ale myslím, že u nás to není tak, že by měly mít naše děti šok z toho, že někdo mluví jinou řečí. S tím se docela setkávají. Ale samozřejmě nám bylo jasné, že nebudou rozumět. Je pro nás tedy zajímavé je pozorovat a jsme zvědaví, jestli se tu naučí, nebo ne.
Přístup mají každý odlišný. Venda by se podle mě učila mnohem rychleji, ale pořád na ní ve školce visí Vojta, tak ji to trochu brzdí. Ale i když nemluví, tak nemá problém se přidat na hřišti k nějakým dětem a hrát si s nima. A pár slovíčkama a gestama si vystačí. Vojta se moc nedruží, ale to nepřikládám jazykové bariéře, má to tak i doma :-) Ten klidně na ostatní spustí česky, Venda docela chápe, že ji nerozumí, takže se snaží jinak.
Jsme tu měsíc a kus a děti zatím pochytili kdejaké německé zvuky. A když už něco "chytnou", tak to používají i doma. Takže místo AU říkají AUA a místo JEJDA říkají HOPALA a podobný věci. Taky používají JA, NEIN a DOCH. Tak je vtipný je pozorovat, když se hádají nebo argumentují mě a volají u toho německy. Pak samozřejmě umí děkovat, prosit, zdravit (nejvíc si užívají TCHUS), počítat do deseti a pár dalších věcí. Třeba ESSEN, APFEL, KATZE... Jo a ICH AUCH, to ve školce pochytili docela rychle, asi se často něco rozdává :-)
Třeba se někdy i rozmluví ve větách. Myslím, že i když zatím nemluví, tak rozumí už docela obstojně. Třeba dneska mi Vendulka vykládala o tom, že šla do tanečního kroužku a že hráli hru na včeličky a kytičky a jak se to hraje. Když jsem se ji teda zeptala, jak se řekne včela, tak to nevěděla, ale hlavně že věděla, co hráli. A když hrají po školce venku s dětma hru "na sochy" (jak se běhá a jeden honí a koho plácne, tak se z něho stane socha), tak vydatně volá "EIS EIS", protože v Německu se z vás stane led. A naučila se i AUCH SPIELEN, jinak by ji nevzali do hry.
Vojta je sice pomalejší a vlastně tu němčinu docela bojkotuje, když ale přijde na věc a někdo mu bere na písku lopatu, tak ji dokáže hlasitým "NEIN! MEIN!" ubránit. Tak třeba to s ním nebude nakonec taky tak špatný.
Ve školce je zajímavý, že je tam docela hodně dětí (a rodičů), co mluví různýma jazykama. Takže další level bude to, že až se naučí rozeznávat němčinu, tak poznají, že každej druhej mluví vlastně kromě toho ještě aspoň jedním jazykem. Tak snad je to neuvrhne do celoživotní deprese, že to nemají šanci dohnat :-)
A ještě vám musím popsat poslední Vojtěchův monolog na téma Německo. Volným přepisem to bylo něco ve smyslu ...
Já: "Vojto, pojď, už půjdeme domů"
Vojta: "Domů? Ale já nechci domů na Schiffstrasse sechs. Já chci domů, kde se mluví normálně. Oni se to tady ještě normálně nenaučili, pořád mluví jenom německy" Takže tak! :-)
Žádné pochybnosti na téma "jestli" to děti zvládnou jsme si nepřipouštěli a nepřipouštíme. Zaprvé proto, že na to nebyl čas. A zadruhé proto, že si myslím, že to fakt není oprávněné. Do Německa jsme se všichni těšili. Pro Wheba to je velká pracovní příležitost a výzva, pro mě zase trochu změna a pro děti příslib toho, že si pořádně užijou táty. Po jeho proděkanské kariéře už jsme to všichni potřebovali jako sůl. Všichni jsme vyrazili pozitivně naladěni a zatím nás to neopustilo a snad ani neopustí, je to tu takové jedno velké dobrodružství.V Německu se mluví německy. Překvapivé, co? Ale to je asi jediná větší změna. Wheba to neovlivní, ten se s němčinou na univerzitě skoro nepotká. Já německy umím, takže zbývají už jen děti. Kdybychom věděli o odjezdu nějak dopředu, tak se na to asi nějak připravíme. Kamarádka mi radila, že jejich děti na němčinu připravovali tak, že k nim půl roku docházela slečna na hlídání, která na ně mluvila jenom německy a děti ani nevěděly, že česky umí. Prý si aspoň odžily šok z toho, že nerozumí. My jsme něco takového opravdu absolvovat nestihli. Ale myslím, že u nás to není tak, že by měly mít naše děti šok z toho, že někdo mluví jinou řečí. S tím se docela setkávají. Ale samozřejmě nám bylo jasné, že nebudou rozumět. Je pro nás tedy zajímavé je pozorovat a jsme zvědaví, jestli se tu naučí, nebo ne.
Přístup mají každý odlišný. Venda by se podle mě učila mnohem rychleji, ale pořád na ní ve školce visí Vojta, tak ji to trochu brzdí. Ale i když nemluví, tak nemá problém se přidat na hřišti k nějakým dětem a hrát si s nima. A pár slovíčkama a gestama si vystačí. Vojta se moc nedruží, ale to nepřikládám jazykové bariéře, má to tak i doma :-) Ten klidně na ostatní spustí česky, Venda docela chápe, že ji nerozumí, takže se snaží jinak.
Třeba se někdy i rozmluví ve větách. Myslím, že i když zatím nemluví, tak rozumí už docela obstojně. Třeba dneska mi Vendulka vykládala o tom, že šla do tanečního kroužku a že hráli hru na včeličky a kytičky a jak se to hraje. Když jsem se ji teda zeptala, jak se řekne včela, tak to nevěděla, ale hlavně že věděla, co hráli. A když hrají po školce venku s dětma hru "na sochy" (jak se běhá a jeden honí a koho plácne, tak se z něho stane socha), tak vydatně volá "EIS EIS", protože v Německu se z vás stane led. A naučila se i AUCH SPIELEN, jinak by ji nevzali do hry.
Vojta je sice pomalejší a vlastně tu němčinu docela bojkotuje, když ale přijde na věc a někdo mu bere na písku lopatu, tak ji dokáže hlasitým "NEIN! MEIN!" ubránit. Tak třeba to s ním nebude nakonec taky tak špatný.
Ve školce je zajímavý, že je tam docela hodně dětí (a rodičů), co mluví různýma jazykama. Takže další level bude to, že až se naučí rozeznávat němčinu, tak poznají, že každej druhej mluví vlastně kromě toho ještě aspoň jedním jazykem. Tak snad je to neuvrhne do celoživotní deprese, že to nemají šanci dohnat :-)
A ještě vám musím popsat poslední Vojtěchův monolog na téma Německo. Volným přepisem to bylo něco ve smyslu ...
Já: "Vojto, pojď, už půjdeme domů"
Vojta: "Domů? Ale já nechci domů na Schiffstrasse sechs. Já chci domů, kde se mluví normálně. Oni se to tady ještě normálně nenaučili, pořád mluví jenom německy" Takže tak! :-)
Komentáře
Okomentovat