Opičí farma čapí hnízdo uzavřené železárny základna NATO
Název tohoto příspěvku není složen z náhodných slov novinových titulků, ale je to stručné shrnutí posledních dvou víkendů. Ten první jsme strávili intenzivním poznáváním pamětihodností v okolí, konkrétně Affenbergu Salem a ostrova Mainau. Minulý víkend jsme se pak vydali o něco dál, na víkendovou návštěvu Landstuhlu a vojenské základny Ramstein.
Na severní straně jezera, kousek od domečků na nožičkách, je městečko Salem, známé svojí opičí rezervací. Na dvaceti hektarech lesa tu chovají několik desítek makaků. Jsou to sice africká zvířata, ale žijí v pohoří Atlas ve výškách kolem 2000 metrů, takže jim středoevropské podnebí vyhovuje. Pro etology a behaviorální sociology je kolonie makaků zajímavá kvůli vědě, pro rodiny s dětmi je zajímavá proto, že můžete opičky krmit popcornem. A tak jsme zajeli. Makakové žijí v uzavřené části areálu, kde se nesmí jíst a kde si musíte dávat pozor na své věci, jinak vám je nějaká opice čmajzne. A taky si opičky prý rády hrají v opuštěných dětských kočárcích, ale to se nás naštěstí netýkalo. Nás se týkalo jenom prodírání se davem lidí, podávání popcornu opičkám (většinu ovšem cestou pojedl Vojta :-) a focení toho všeho. Bylo krásně a svítilo sluníčko, tak jsme si po návštěvě opic užili piknik a vyrazili o kus dál.
Kromě opičí rezervace je v areálu také spousta čapích hnízd. Kam se hrabe Babiš - tady mají hnízda pro zhruba 40 čápů. A aby se tu čápům líbilo, tak je každý den krmí. V den naší návštěvy se podávaly dva kýble malých mrtvých kuřátek, na kterých si čápi moc pochutnali. Hlavně jeden alfa samec, který si je nanosil na jednu hromadu, ke které nikoho nepustil. A ostatní čápi (bylo jich tam kolem asi deset), se nebyli schopní domluvit na společném útoku. Vždycky se jeden z nich odvážil k hromadě přiblížit, alfa samec na něj zasyčel a útočník se zase stáhl. A tak si alfa samec napchal žaludek a vole a ostatní ostrouhali a odletěli. Zajímavé pozorování. Hlavně když jsme nakonec viděli, jak čáp doletěl do hnízda, vyvrhl asi 3 kusy masa a nakrmil mláďata. To se dětem líbilo a hned začaly rozvíjet teorii o tom, kolik by v puse přepravili oni a jak je ten čáp krutej, že to zvládne takhle brilantně.
K dovršení dokonalosti celého dne jsme tam a zpět jeli trajektem, takže děti byly šťastné.
Mainau je největší hit Kostnice a okolí. Malý ostrůvek v Bodamském jezeře, na kterém je zámek. Celý ostrov pak zabírá zámecká zahrada plná květin. Vstupné stojí 20 EUR na osobu, ale my jsme se vyzbrojili poukázkami a měli jsme vstup zdarma. Společně s Ansgarem, Ylvou a Baldou jsme tak mohli vyrazit na piknik. Jeli jsme tam na kolech, máme to kousek. Krásné počasí, všude to kvetlo, prostě úža. Prý je to tam nejlepší v květnu a červnu, kdy toho kvete nejvíc, ale my jsme si to chtěli s menšími davy a byla to dobrá volba. Zašli jsme do jednoho skleníku na motýly, do druhého skleníku na palmy a na orchideje, na velikonoční výstavu do místního kostelíku, do kavárny na home made vyhlášenou zmrzlinu... A jako správný ostrov tu měli hon za pokladem, Vendulka splnila všechny úkoly a tak máme doma i diplomy a nové pastelky.
Ostrov Mainau je pořád ve vlastnictví šlechticů, z nichž někteří tu stále bydlí včetně příbuzenstva švédské královské rodiny. To Vendulku zaujalo natolik, že jsem se bála, že budeme na princeznu před zámkem čekat hodně dlouho. Naštěstí ji nakonec stačilo ukázat okno, kde zaručeně bydlí :-)
O ostrov se tu opravdu moc pěkně starají. A prý se starají nejen o ostrov, ale spoustu peněz investují i do obecného blaha a zámecká kuchyně funguje jako chráněná dílna. Je taky vidět, že všechno, co dělají, dělají pořádně. Třeba dětské hřiště je úplně dokonalé: mají tu malou modelovou železnici, rybníček s dřevěnými vory, na kterých se dá plavit, plážový písek s Archimédovým šroubem na vodu, super prolízačky a spoustu fakt dobrých vychytávek. A komu by to nestačilo, tak to najde ještě i farmu se spoustou zvířátek. To se nám ale tentokrát naštěstí podařilo obejít, už tak jsme měli problém od tam děti dostat.
Minulý víkend jsme vyrazili navštívit Procházkovi-Schrumpfovi, kteří se do Německa přestěhovali rovnou na 3 roky. On pracuje jako voják na základně Ramstein, ona jako bioložka na nedaleké univerzitě. Z kostnice jsou to "jen" 3 hodiny autem, v pátek odpoledne nám to vzalo 5 hodin. Zkrátka, jak to glosovala Petra, "ještě že mají v Německu na dálnicích neomezenou rychlost" :-)
Když stavíte vojenskou základnu, tak ji samozřejmě uděláte uprostřed pustiny. Což má pak za následek to, že ti, kdo bydlí v okolí, to mají ke všem zajímavým místům daleko. V případě Landstuhlu je to na jakoukoliv pamětihodnost aspoň půl hodiny autem. My jsme vyrazili do hutí Völklinger nedaleko Saarbrückenu. Z opuštěných železáren udělali památku UNESCO, postavili tam naučnou stezku a malé science centrum a teď je z toho lákadlo na turisty. A tak jsme se nechali nalákat. Bylo to impozantní.
Z expozice je ale na první pohled vidět, že ji navrhovali umělci a ne vzdělavatelé. Bez Wikipedie v mobilu bychom proces výroby železa nepochopili. A nebylo to jen tím, že slovní zásoba nikoho z nás, ať už v němčině, nebo v angličtině, prostě neobsahuje slova jako kychtový uzávěr, dmýchat, výfučna, nístěj nebo struska. Architekti expozice zjevně předpokládali, že výrobu železa včetně příslušných chemických rovnic si všichni ze sedmé třídy ZŠ pamatujeme.
Správně jsme si za železárny vyčlenili celý den a vybavili se obědem. Bylo to fakt hodně rozlehlé. Nejvíc nás fascinovalo, že samotné vysoké pece zabírají méně než desetinu celých železáren. Největší část tvoří doprovodné procesy jako zásobníky na vysokopecní plyn, drtička rudy, koksovna a podobně.
Dá se to procházet hodiny a hodiny. My jsme si nechali na závěr vyhlídku. Jedinou vadou bylo to, že děti nedokázaly pochopit, proč je tam tátové nemůžou dovézt v těch železných vozíkách na koks a musí šlapat po schodech pěšky...
Affenberg Salem
K dovršení dokonalosti celého dne jsme tam a zpět jeli trajektem, takže děti byly šťastné.
Insel Mainau
O ostrov se tu opravdu moc pěkně starají. A prý se starají nejen o ostrov, ale spoustu peněz investují i do obecného blaha a zámecká kuchyně funguje jako chráněná dílna. Je taky vidět, že všechno, co dělají, dělají pořádně. Třeba dětské hřiště je úplně dokonalé: mají tu malou modelovou železnici, rybníček s dřevěnými vory, na kterých se dá plavit, plážový písek s Archimédovým šroubem na vodu, super prolízačky a spoustu fakt dobrých vychytávek. A komu by to nestačilo, tak to najde ještě i farmu se spoustou zvířátek. To se nám ale tentokrát naštěstí podařilo obejít, už tak jsme měli problém od tam děti dostat.
Völklinger Hütte
Minulý víkend jsme vyrazili navštívit Procházkovi-Schrumpfovi, kteří se do Německa přestěhovali rovnou na 3 roky. On pracuje jako voják na základně Ramstein, ona jako bioložka na nedaleké univerzitě. Z kostnice jsou to "jen" 3 hodiny autem, v pátek odpoledne nám to vzalo 5 hodin. Zkrátka, jak to glosovala Petra, "ještě že mají v Německu na dálnicích neomezenou rychlost" :-)
Když stavíte vojenskou základnu, tak ji samozřejmě uděláte uprostřed pustiny. Což má pak za následek to, že ti, kdo bydlí v okolí, to mají ke všem zajímavým místům daleko. V případě Landstuhlu je to na jakoukoliv pamětihodnost aspoň půl hodiny autem. My jsme vyrazili do hutí Völklinger nedaleko Saarbrückenu. Z opuštěných železáren udělali památku UNESCO, postavili tam naučnou stezku a malé science centrum a teď je z toho lákadlo na turisty. A tak jsme se nechali nalákat. Bylo to impozantní.
Z expozice je ale na první pohled vidět, že ji navrhovali umělci a ne vzdělavatelé. Bez Wikipedie v mobilu bychom proces výroby železa nepochopili. A nebylo to jen tím, že slovní zásoba nikoho z nás, ať už v němčině, nebo v angličtině, prostě neobsahuje slova jako kychtový uzávěr, dmýchat, výfučna, nístěj nebo struska. Architekti expozice zjevně předpokládali, že výrobu železa včetně příslušných chemických rovnic si všichni ze sedmé třídy ZŠ pamatujeme.
Správně jsme si za železárny vyčlenili celý den a vybavili se obědem. Bylo to fakt hodně rozlehlé. Nejvíc nás fascinovalo, že samotné vysoké pece zabírají méně než desetinu celých železáren. Největší část tvoří doprovodné procesy jako zásobníky na vysokopecní plyn, drtička rudy, koksovna a podobně.
Dá se to procházet hodiny a hodiny. My jsme si nechali na závěr vyhlídku. Jedinou vadou bylo to, že děti nedokázaly pochopit, proč je tam tátové nemůžou dovézt v těch železných vozíkách na koks a musí šlapat po schodech pěšky...
Ramstein
Pavel je letec a lítá vrtulníkem. Tak jsme se původně těšili, že třeba nějaký uvidíme. Ale všechno je tak střežené, že se k letadlům vlastně dostat nedá. V přístupné části vojenské základny sice objektivně nic zajímavého není, ale když už jste tak blízko a máte vedle sebe majora s kartčkou na vstup, který s sebou může vzít návštěvníky, tak by byl hřích toho nevyužít. Naštěstí nás Pavel předtím vzal na kopec nedaleko základny, ze kterého byla vidět letištní plocha a pár letadel.
Ramstein je americká základna a NATO tam zabírá docela malou část. Samotná základna je opravdu takové rozplizlé město v lese, jehož centrem je obří nákupní centrum. A kde jinde by Američani měli být, než právě tam. Jako doma. Průměrná šířka lidí uvnitř základny je nápadně vyšší než venku. Nakupuje se americké zboží s americkým číslováním, nakupuje se za dolary a bez daně. Dokonce i benzín tu dostanete bez spotřební daně. Američanů je tu v oblasti asi 50 tisíc, takže na základně a v okolí mají veškerou výbavu včetně nemocnic, škol, školek, sportovišť, plaveckých areálů, půjčoven aut a vůbec všeho, co voják a jeho rodina potřebuje. Těžko říct, co si z této návštěvy odnesou děti, myslím, že hlavně vzpomínku na cukrovou vatu a starou stíhačku, co je vystavená před nákupním centrem. Pro nás to ale zážitek určitě byl.
Když jsme se dost vynadívali, tak jsme ještě zajeli na odkvetlé vřesoviště a pak jsme vyrazili k domovu. Cesta zpět byla jenom na 4 hodiny.
Ramstein je americká základna a NATO tam zabírá docela malou část. Samotná základna je opravdu takové rozplizlé město v lese, jehož centrem je obří nákupní centrum. A kde jinde by Američani měli být, než právě tam. Jako doma. Průměrná šířka lidí uvnitř základny je nápadně vyšší než venku. Nakupuje se americké zboží s americkým číslováním, nakupuje se za dolary a bez daně. Dokonce i benzín tu dostanete bez spotřební daně. Američanů je tu v oblasti asi 50 tisíc, takže na základně a v okolí mají veškerou výbavu včetně nemocnic, škol, školek, sportovišť, plaveckých areálů, půjčoven aut a vůbec všeho, co voják a jeho rodina potřebuje. Těžko říct, co si z této návštěvy odnesou děti, myslím, že hlavně vzpomínku na cukrovou vatu a starou stíhačku, co je vystavená před nákupním centrem. Pro nás to ale zážitek určitě byl.
Sice to bylo daleko, ale jsme rádi, že jsme tam jeli. Vojta byl šťastný, že si mohl pohrát s někým, kdo mluví "normálně". Vendulka si zase užila Verunčiny barbíny a šatičky. My jsme si užili dva pěkné večery s Plzeňským pivem a navíc jsme pokoukali jsme zase jiný kousek Německa. Vysoká pec i vojenská základna rozhodně stály zato.
Komentáře
Okomentovat