Stáž v Kostnici

Po skoro měsíci a půl by se slušelo napsat příspěvek o tom, co tu vlastně dělám v práci a co bude tím kulervoucím výsledkem, který po půlroce snažení přispěje k celosvětovému blahu. Má činnost tu souvisí s výzkumem, kterému se věnuji doma, tedy plagiátorství a akademické etice. Zatím jsem se tomu věnoval spíš z pohledu společenských věd (tj. prevenci plagiátorství), teď jsem součástí skupiny, která se detekci plagiátorství věnuje z technického hlediska. Výsledky tedy to budou hned tři: 1) literature review na téma metody detekce plagiátorství 2) vylepšení detekce plagiátorství pomocí explicitní sémantické analýzy 3) poznání způsobu, kterým zdejší velmi produktivní skupinka pracuje a přenos těchto zkušeností na MENDELU. Literature review Literature review je součástí každého vědeckého článku, každé studentské závěrečné práce. Pojednává o tom, co na dané téma udělal či napsal někdo jiný. A když se takové review udělá pořádně a systematicky, může to být i samostatný článek. Takov...

Nejčastější otázku, kterou v souvislosti s Německem dostávám, je "a jak to zvládají děti"? Přijde mě to srandovní, protože si myslím, že ty to tu mají nejsnazší. Ale ať uspokojím všechny dotazující se, rozhodla jsem se napsat krátké pojednání na toto téma :-) Žádné pochybnosti na téma "jestli" to děti zvládnou jsme si nepřipouštěli a nepřipouštíme. Zaprvé proto, že na to nebyl čas. A zadruhé proto, že si myslím, že to fakt není oprávněné. Do Německa jsme se všichni těšili. Pro Wheba to je velká pracovní příležitost a výzva, pro mě zase trochu změna a pro děti příslib toho, že si pořádně užijou táty. Po jeho proděkanské kariéře už jsme to všichni potřebovali jako sůl. Všichni jsme vyrazili pozitivně naladěni a zatím nás to neopustilo a snad ani neopustí, je to tu takové jedno velké dobrodružství. V Německu se mluví německy. Překvapivé, co? Ale to je asi jediná větší změna. Wheba to neovlivní, ten se s němčinou na univerzitě skoro nepotká. Já německy umím, takže ...

Název tohoto příspěvku není složen z náhodných slov novinových titulků, ale je to stručné shrnutí posledních dvou víkendů. Ten první jsme strávili intenzivním poznáváním pamětihodností v okolí, konkrétně Affenbergu Salem a ostrova Mainau. Minulý víkend jsme se pak vydali o něco dál, na víkendovou návštěvu Landstuhlu a vojenské základny Ramstein. Affenberg Salem Na severní straně jezera, kousek od domečků na nožičkách, je městečko Salem, známé svojí opičí rezervací . Na dvaceti hektarech lesa tu chovají několik desítek makaků. Jsou to sice africká zvířata, ale žijí v pohoří Atlas ve výškách kolem 2000 metrů, takže jim středoevropské podnebí vyhovuje. Pro etology a behaviorální sociology je kolonie makaků zajímavá kvůli vědě, pro rodiny s dětmi je zajímavá proto, že můžete opičky krmit popcornem. A tak jsme zajeli. Makakové žijí v uzavřené části areálu, kde se nesmí jíst a kde si musíte dávat pozor na své věci, jinak vám je nějaká opice čmajzne. A taky si opičky prý rády hrají v...

Tento příspěvek je věnován Vojtovi. Pokud sem někdo vstoupil pro to, že čeká moudro souvisejíci s prací nebo inspiraci pro zlepšení univerzity, tak je tu špatně. Píšu to proto, abych si po dvaceti letech, až si budu tyto deníčky číst, vzpomenul na to, jakýho mám vtipnýho syna :-) Vojta je tak trochu asociál. Po tátovi. Ještě že má Vendu. "Vojto, s kým se ve školce kamarádíš?" "S Vendou." "A s kým ještě?" "S paní učitelkou." Stejný rozhovor jsme vedli tady v Německu i před měsícem v česku. Na druhou stranu, Vojta dokáže ledasco okoukat. Když se mu teď o víkendu jiné dítě pokoušelo na hřišti vzít hračku, odradil útočníka hlasitým "Nein, mein!" a hračku ubránil. Učí se rychle. Na fyzickou aktivitu ho moc neužije, ale zatím to dohání hlavou. Česky napočítá do deseti, německy zatím do pěti. Vojta má rád všemožné dopravní prostředky. Ideálně dvoupatrové a kloubové. Takže kdykoliv kolem našich oken projede dvoupatrový Flixbus, je ...

Odpověď na otázku, jestli tu mám fungovat podle českých státních svátků, nebo podle německých, zatím není jasná. Naštěstí Velký pátek a Velikonoční pondělí jsou státní svátky jak v Německu, tak v Česku, takže nebylo co řešit. Školka i menza byly zavřené, jen Bela s Corinnou měli pocit, že v pátek je potřeba pracovat, než v sobotu odfrčí na týdenní dovolenou. Velikonoční oslavy začaly už ve čtvrtek odpoledne, když univerzitní Welcome centrum zorganizovalo akci pro všechny zahraniční návštěvníky (zejména byly vítány rodiny s dětmi). A tak jsme se sešli v učebně D406, kde bylo nachystané malování vajíček, vybarvování zajíčků a spousta pochutin. Každý měl také za úkol přinést nějaké své typické velikonoční pochutiny. S mazancem se nám kynout nechtělo a formu na beránka nemáme, ale Helenčina buchta sklidila úspěch. Vzájemně jsme si povykládali o tom, jak se kde slaví Velikonoce. Náš zvyk bít ženy nejprve všechny vyděsil, ale když jsme jim ukázali fotku dvouletého Vojty s mrskačkou, tak...