Konference

Po třítýdenní odmlce je tu další příspěvek týkající se mojí stáže v Kostnici. Tentokrát ale není o pobytu v Kostnici, ale o konferenci, na které jsem byl minulý týden. Účast na konferenci je povinnou součástí mobility, takže do sebe všechny aktivity, které tu dělám, pěkně zapadají.

Konference byla o plagiátorství a akademické etice. Letošní ročník byl mimořádný hned dvakrát. Zaprvé, bylo to poprvé, kdy byla konference mimo Brno. A zadruhé to bylo poprvé, kdy se konference konala hned po roce a ne po dvou, jako dosud. První ročník konference Plagiarism across Europe and Beyond jsme zorganizovali v roce 2013 jako závěrečnou konferenci projektu IPPHEAE zkoumajícího plagiátorství v zemích EU. Tehdy přijelo necelých 50 lidí, kterým se u nás líbilo, tak jsme konferenci za 2 roky zopakovali. V roce 2015 přijelo zhruba 80 lidí a v rámci doprovodného programu se nám na druhý pokus podařilo zorganizovat raut na parníku s ohňostrojem a opět to byl velký úspěch. Během rautu na parníku se zrodila myšlenka založit European Network for Academic Integrity (ENAI) a začít konference organizovat každoročně a stěhovat je po různých místech v Evropě. V roce 2017 (naposledy v Brně) přesáhl počet účastníků stovku (přesně nás bylo 112). Letos byla v tureckém Efezu a příští rok se pojede do Vilniusu. Máme být na co hrdí. Už loni počet účastníků přesáhl stovku, letos se vyšplhal ke 150. Zatím pokaždé jsme měli účastníky ze všech kontinentů kromě Antarktidy, sborník je indexovaný ve Web of Science a účastníci si každoročně konferenci velmi pochvalují. Ani letos to nebylo jinak.

Moje role na konferenci byla místopředseda organizačního výboru. V podstatě celou konferenci organizoval Salim z Turecka, ale dost jsme spolu komunikovali, konzultovali, řešili sborník a spoustu dalších věcí. A i když skoro celá zodpovědnost byla na Salimovi, stejně jsem byl trochu nervózní, aby to celé dobře dopadlo. Nakonec, jak jsem řekl i ve své úvodní řeči, tuhle konferenci považuju tak trochu za své dítě. Na první konferenci se během exkurze do vily Tugendhat ani ne roční Vendulka plazila účastníkům pod nohama. Od té doby nám vyrostla a letos půjde do školy. A stejně tak vyrostla i "moje" konference. A stále roste.

Ve svojí plenární řeči jsem se podělil o poznatky z mé literární rešerše, kterou tu dělám. A mezeru ve výzkumu, tedy chybějící testování softwarových nástrojů pro detekci plagiátorství, jsme hned ten den zaplnili na valné hromadě ENAI, když jsme sestavili skupinu, která se tomuto tématu bude věnovat. Bude to docela velký úkol a už teď k tomu mám vypsaných několik témat diplomek.
Kromě Tracey a Teddi, které jejichž prezentace jsou tradičně skvělé, mě velmi zaujala řeč Lexe Boutera o etice ve výzkumu. Lex je předseda organizačního výboru konferencí věnujícím se právě tomuto tématu. Asi nejvíc mě utkvěla myšlenka, že ze všech tří největších zlořádů, kterých se může vědec dopustit, a které se označují zkratkou FFP (falsification, fabrication, plagiarism), je plagiátorství vlastně nejmenší problém. Ano, někdo se chlubí cizí prací, patrně z toho má nějakou (finanční) výhodu. Ale plagiátorství nenarušuje pravdu. Co byla pravda předtím, je pravda i poté, co to někdo zkopíruje. Zatímco falšování dat pravdu narušuje a na rozdíl od plagiátorství může potenciálně někoho i zabít.

Kromě svojí keynote speech jsem s Ditou vedl workshop o propojení akademické etiky a poctivosti v budoucím zaměstnání. Verča měla povedenou prezentaci o výsledcích projektu GEMS, k němuž jsme měli i krásný Janin poster. A Pavlík sklízel úspěchy svojí práce na konferenčním informačním systému, který se bude používat i v dalších letech.
Důležitou událostí bylo hlasování o místě a pořadateli konference v roce 2020. Naštěstí se žádné drama neodehrálo, protože jsme měli jen jednoho zájemce: Dubaj. Na této konferenci jsem se poprvé osobně potkal se Zeenath. Vzájemně jsme o sobě hodně slyšeli a byli jsme v intenzivním mailovém kontaktu. Zeenath je mi hrozně vděčná, že jsem jí poslal Verču na měsíční stáž do Dubaje. Já jsem byl tehdy jako proděkan vděčný Verči, že byla ochotná odjet a pomohla mi svojí stáží proměnit přebytečné peníze v body za studentodny v zahraničí. Zeenath si s Verčou evidentně padly do oka, spolupracují spolu na výzkumu, Verča se bude podílet na organizaci jejich konference a vůbec se nám tu pěkně rozvíjí vzájemná spolupráce. A nemám nejmenší pochybnost o tom, že Zeenathin tým konferenci zorganizuje skvěle.

Abych tu konferenci ale jen nechválil, bylo tam pár věcí, které mě trochu zklamaly. Docela jsem se těšil na panelové diskuse. Jedna měla být o bioetice a druhá o akademické etice v Kosovu. Bohužel to byly spíše prezentace, které vyplnily v podstatě celý čas, takže na dotazy z publika skoro nebyl čas. Poučení pro příště, že předsedající panelů je potřeba lépe instruovat.
Těm, kteří sledovali konferenční dění na facebooku, neuniklo, že jsme byli v krásném hotelu na břehu moře. Až jsem se chvílemi cítil trochu nemístně, že máme konferenci o akademické etice v pětihvězdičkovém all inclusive hotelu. Jeden by si mohl myslet, že takové plýtvání penězi daňových poplatníků s etikou nemůže jít dohromady. Jenomže noc v tom hotelu stála 40 EUR na osobu včetně neomezeného množství jídla. Což je asi poloviční cena ve srovnání s Brnem, kde byla v ceně ubytování jen snídaně. Takže daňový poplatník dost ušetřil (zatímco my jsme si to užili). Každé ráno koupání v moři, po přednáškách koupání v bazénu, v sobotu před odjezdem práce na slajdech (rozuměj skluzavkách). Ale z uhlíkové stopy konference opravdu radost nemám. Jenom PET flašek od pitné vody jsme spotřebovali stovky, možná tisíce. Dubaj na tom asi nebude líp, ale cítím, že na tomhle bychom měli do budoucna zapracovat.

Uteklo to rychle. V pátek, když konference končila, jsem úplně viděl Salimovu úlevu. A vzpomněl jsem si na stejné pocity, které jsem měl loni. I Lex přidal svoji zkušenost: "Z konference, kterou jsem organizoval, si nepamatuju jedinou přednášku. Jenom přesně vím, kdy nebylo kafe včas. Takže od té doby, kdykoliv jsem na konferenci, kterou neorganizuju, tak si to fakt užívám."