K plagiátorství paní ministryně

Už minulý týden jsem se chtěl vyjádřit k aktuální plagiátorské kauze. Bylo mi trochu líto Panevropské univerzity, kterou mají média denně na talíři. Německá profesorka Debora Weber-Wulff, která se dlouhodobě věnuje dokumentování případů plagiátorství nejen politiků, mi potvrdila, že absolventi této školy jsou pro ni poměrně častý materiál. O její kvalitě tedy nemám velké iluze – ovšem kdyby tehdy obhajovala diplomku u nás na MENDELU, dopadlo by to úplně stejně, taky bychom nejspíš plagiát neodhalili. A už je to tady, ani diplomka na chov králíků, kterou psala na Agronomické fakultě MENDELU, nezůstala uchráněna zvídavým novinářům. Přátelé mi facebookují a mailují, volá mi sama paní rektorka, takže je asi fakt na čase, abych se k tématu vyjádřil.

Předpokládám, že údaje o rozsahu plagiátorství, tj. 11 opsaných stran v diplomce na MENDELU a 5% opsané diplomky na PANEUROUNI, jsou pravdivé. Ten první údaj mám ověřený, ten druhý ne, ale věřím mu. Jak moc velký problém to tedy je?

Předně je třeba si ujasnit, že oba případy JSOU plagiátorství. Někdo může argumentovat poměrně malým rozsahem, ale o to tu nejde. Plagiátorství je to vždy, když někdo využije jiný zdroj, aniž by jej řádně ocitoval. Tečka. Rozsah, veřejná dostupnost zdroje nebo případný souhlas autora nehrají roli.

Druhá otázka je, jestli měla jedna či druhá univerzita možnost plagiátorství odhalit. V obou případech si dovolím tvrdit, že téměř ne. Diplomová práce na MENDELU se obhajovala v roce 2005, tedy před třinácti lety. Tehdy sice systémy pro odhalování plagiátů existovaly, ale u nás o nich skoro nikdo nevěděl, stejně jako o plagiátorství jako takovém. V rámci literární rešerše na téma metody detekce plagiátorství jsem si udělal i analýzu o počtu vědeckých článků věnujících se detekci plagiátorství. Jak je vidět z grafu zobrazujícího počet článků indexovaných na Google Scholar v jednotlivých letech, výzkum detekčních metod byl v roce 2005 opravdu v plenkách.

Za připomenutí stojí také geneze antiplagiátorského systému na MENDELU. Začalo se o něm uvažovat v roce 2006 a první verze byla nasazena někdy na přelomu let 2007 a 2008. Tehdy jsme se hlavně potřebovali vyrovnat Informačnímu systému Masarykovy univerzity, takže důležité bylo, ŽE systém máme. Na kvalitu použitých algoritmů a rozsah databáze dokumentů se nikdo zase tak moc neptal. K zásadnímu vylepšení došlo až v rámci projektu IPPHEAE (2010 – 2013), kdy byl implementován efektivnější algoritmus. Stále však přetrvával problém, že systém pracoval jen s interní databází a byl tedy schopen odhalit pouze práci opsanou od někoho z MENDELU. Mezitím Masarykova univerzita pokročila s vývojem systému Theses.cz a přesvědčila ostatní univerzity, aby se připojily. Rozsah databáze byl nakonec i zásadní argument pro připojení MENDELU, které proběhlo tuším v roce 2014. Takže vinit univerzitu z toho, že v roce 2005 neodhalila plagiát, podle mě tak úplně nejde.

Třetí otázkou je, jak moc závažného plagiátorství se paní ministryně dopustila. Tady je potřeba vždy zvažovat více hledisek. Zaprvé je to rozsah, zadruhé je to typ převzatých dat (převzít teorii je menší problém, než opsat výsledky experimentu). A zatřetí je to úmysl. Mohla tehdy vědět, že dělá něco, co je špatně? A naučil ji někdo pracovat se zdroji a citovat je? V této souvislosti stojí zato zmínit i to, že společenská kritéria přijatelnosti plagiátorství se neustále zpřísňují (zejména v důsledku častých případů politiků v různých zemích). Dnes je opsaných 5% hlavní zpráva dne, před deseti lety by nad tím každý mávl rukou. Ale 11 opsaných stran (tj. skoro polovina teoretické části) by bylo příliš i před třinácti lety, bez ohledu na pracnost ostatních částí práce. Kdyby byl na konci každé opsané pasáže uvedený zdroj, mohla by se hájit, že nevěděla, jak správně citovat. Ale tady je zjevné, že si chtěla ušetřit práci využitím toho, co už napsal někdo jiný.

Co z obou případů plyne naprosto jasně, je důležitost osvěty. A to nejen směrem ke studentům, kterým je potřeba vysvětlit, jak správně pracovat s literaturou a kde je hranice mezi tím, co je ještě přijatelné, a co už přijatelné není. Důležitá je i osvěta směrem k vedoucím prací, kteří by neměli slepě spoléhat na takzvané systémy pro detekci plagiátorství a používat je jenom jako pomůcku, nikoliv jako něco, co rozhodne za ně. Krystalickým příkladem nepochopení role těchto systémů je vyjádření Panevropské univerzity, která svaluje vinu na stát. Na Slovensku mají centrální systém pro odhalování plagiátů (spravovaný ministerstvem), který měl podle nich shodu odhalit.

Ano, ideální systém najde každou shodu, ale takový systém bohužel neexistuje a nejspíš nikdy existovat nebude. Je prostě potřeba znát limity používaných systémů a umět s nimi zacházet. Na Slovensku je slabou stránkou určitě indexování českých zdrojů. Nedělám si iluze o rozsahu slovenských zdrojů, které má v databázi Theses.cz. Určitě najde shodu se slovenskou diplomkou obhájenou na české škole, ale pochybuji, že najde shodu s diplomkou obhájenou na Slovensku. O angličtině ani nemluvě, tam je situace ještě horší. Takže role vedoucího práce je nezastupitelná. Toho může při pozorném čtení práce zaujmout , že některé odstavce mají jiný styl psaní. Což může být buďto tím, že diplomant měl v době jejich psaní špatnou náladu, ale také tím, že je psal někdo jiný. Stejně tak jiné formátování, výskyt neobvyklých slov nebo pravopisných chyb. V roce 2005 na MENDELU i v roce 2011 na PANEUROUNI to byly jediné možnosti, jak mohli vedoucí prací plagiáty odhalit. I dnes se ale vyplatí na ně nezapomínat.

Co říci závěrem? Kdyby byla Taťána Malá ministryní zemědělství, tak bych si dokázal představit, že nad jedenácti opsanými stranami teorie lze mávnout rukou. Králičí trus nejspíš vážila sama, výsledky práce jsou původní, takže to, co se měla naučit o králících, se zjevně naučila. Ale na člověka, který má řídit spravedlnost v naší zemi, bych měl rád větší morální nároky. Nemusí nutně dosahovat kvalit nedávno zesnulé Dagmar Burešové, ale hranici plagiátorství by poznat měla. V civilizovaném světě nejsou politici na opsané diplomky hrdí, ale odstupují.

Pozn: Titulní fotografie je úvodním obrázkem facebookové události využívající jako předlohu předvolební propagační materiály hnutí ANO.