Kostnice na kole
Kostnice je ráj cyklistů. Město je přitom bez problémů průjezdné i autem. Tento příspěvek popisuje vychytávky, které v Kostnici mají, aby skloubili různé způsoby dopravy k maximální spokojenosti všech zůčastněných.
Na kole tu jezdí samozřejmě i pošťáci, kteří k tomu mají kola speciálně upravená.
A když chcete někam dostat loď, tak ji samozřejmě zapřáhnete za kolo
A kdyby někdo chtěl pochybovat o tom, jaký je nejčastější způsob dopravy dětí do univerzitní školky...
A stejně tak na nádraží:
Přístup k cyklistické dopravě ilustruju na jednom příkladě. Když v dubnu jeden den stávkovali pracovníci městských služeb a nefungovala hromadná doprava, přišel všem zahraničním hostům pár dní předem e-mail z univerzitního welcome centra upozorňující na to, že se na univerzitu nebude dát dostat autobusem. "Doporučujeme k dopravě na univerzitu použít kolo. Pokud náhodou své kolo nemáte, nabízíme možnost půjčení." O tom, že by na univerzitu šlo dojet i autem, nepadlo ani slovo. On to totiž nejpohodlnější způsob zdaleka není. Zatímco konečná autobusu je přímo uprostřed kampusu a stojany na kola jsou všude, parkoviště jsou v uctivé vzdálenosti od univerzity a ještě jsou placená.
Když už jsme u té dopravy na univerzitu na kole, tak stojí zato říct, že z naší tříčlenné kanceláře se dopravujeme na kole všichni. A zjevně nejsme sami. Příjezd do práce později než o půl deváté znamená, že už jsou obsazené všechny stojany na kola. Pak se postupně obsadí i všechny kandelábry a zábradlí a po desáté je s parkováním fakt problém. To ale naštěstí není můj případ.
Asi nejvíc se mi na místních cyklostezkách líbí, že se nad nimi evidentně někdo zamyslel předtím, než je postavil. Značku "konec cyklostezky" tu skoro nepotkáte. Pokud vás cyklostezka přivede ke křižovatce, je zjevné, kudy se má křižovatka projet a kde za křižovatkou pokračovat.
Český zvyk, že cyklostezka před každou křižovatkou končí, by tady neprošel. Když je cyklopruh přerušen autobusovou zastávkou, je na silnici nebo chodníku zjevně namalováno, kudy mají cyklisté zastávku objet.
Čím blíže centru, tím je město přátelštější pro chodce, cyklisty a autobusy a méně pro auta. V historickém centru (přirozeně ohraničeném hranicí se Švýcarskem a řekou Rýn) se zdarma nedá zaparkovat. A celou sobotu je město navíc ucpané Švýcary, kteří tam jezdí nakupovat. Místní jsou na to zvyklí a v sobotu tu do obchodu nikdo ani nepáchne. A analogicky nejede ani autem do centra, protože sobotní centrum je jediný čas a místo, kdy úvodní věta o průjezdnosti města neplatí. Se vzrůstající vzdáleností od centra parkovacích automatů ubývá, takže u nás v Almansdorfu parkujeme na ulici zdarma. S parkováním tu kupodivu není vůbec žádný problém. Těch aut je tu prostě míň.
Protože do centra města se jezdí zejména na kole, je potřeba cyklistickou infrastrukturu přizpůsobit velké dopravní zátěži.
Klíčový most přes Rýn je tak striktně rozdělen. Auta a autobusy mají prostoru nejvíce, dále je jeden "chodník" je pro cyklisty v obou směrech, druhý pro chodce v obou směrech. Aby se cyklisti na most pohodlně dostali, mají na obou stranách nadjezd jako na dálničním čtyřlístku.
Následující vychytávka mě spíše obtěžuje, ale chápu, že bezpečnost nade vše. Jak už jsem psal, cyklopruhy vedou i přes křižovatku. Cyklista jedoucí po hlavní ulici ve svém cyklopruhu tak má logicky přednost nejen před auty přijíždějícími z vedlejší ulice, ale i před těmi, kteří přes cyklopruh z hlavní silnice odbočují. Na frekventovanějších křižovatkách, kde hrozí, že by se auta s koly nedomluvila, nebo kde je potřeba dát prioritu odbočujícím autům, je provoz řízen semafory.
Semafory nejprve dají zelenou autům jedoucím rovně i těm, co odbočují.
Po chvíli dostanou odbočující auta červenou a mohou se rozjet cyklisté.
Ve špičce je to samozřejmě super, ale v neděli ráno, když jsou ulice prázdné, je to k zbláznění. V autě, i na kole.
Co mě fascinuje úplně nejvíc, je, že se tu kola evidentně nekradou. Na pláži nebo před obchodem je málokteré kolo zamčené. V centru nebo na univerzitě jsou zamčená skoro všechna, ale většinou jen za přední kolo. Docela populární jsou tu elektrokola, která ale běžně parkují u zábradlí zamčená jen za přední kolo. Jejich majitelé se o ně zjevně nebojí. A tak my se taky nebojíme. Děti parkují kola před školkou, já před univerzitou. A nebojíme se ani na ulici. Prostě, jezdit v Kostnici na kole je radost, a tak si to užíváme, jak to jde. A přitom se snažíme najít co nejobskurnější kolo :-)
Okolí Bodamského jezera k cyklovýletům přímo vybízí, takže je protkané cyklostezkami křížem krážem. Nicméně kolo tu není bráno pouze jako prostředek výletům, je to standardní dopravní prostředek k cestám do práce, do města, za kulturou, prostě kamkoliv. A tomu odpovídá i infrastruktura. Na kole se všude pohodlně nejen dostanete, ale většinou ho máte i kde zaparkovat. Takže se na kole nebojíme jezdit ani s dětmi.
Na kole tu jezdí samozřejmě i pošťáci, kteří k tomu mají kola speciálně upravená.
A když chcete někam dostat loď, tak ji samozřejmě zapřáhnete za kolo
A kdyby někdo chtěl pochybovat o tom, jaký je nejčastější způsob dopravy dětí do univerzitní školky...
A stejně tak na nádraží:
Přístup k cyklistické dopravě ilustruju na jednom příkladě. Když v dubnu jeden den stávkovali pracovníci městských služeb a nefungovala hromadná doprava, přišel všem zahraničním hostům pár dní předem e-mail z univerzitního welcome centra upozorňující na to, že se na univerzitu nebude dát dostat autobusem. "Doporučujeme k dopravě na univerzitu použít kolo. Pokud náhodou své kolo nemáte, nabízíme možnost půjčení." O tom, že by na univerzitu šlo dojet i autem, nepadlo ani slovo. On to totiž nejpohodlnější způsob zdaleka není. Zatímco konečná autobusu je přímo uprostřed kampusu a stojany na kola jsou všude, parkoviště jsou v uctivé vzdálenosti od univerzity a ještě jsou placená.
Když už jsme u té dopravy na univerzitu na kole, tak stojí zato říct, že z naší tříčlenné kanceláře se dopravujeme na kole všichni. A zjevně nejsme sami. Příjezd do práce později než o půl deváté znamená, že už jsou obsazené všechny stojany na kola. Pak se postupně obsadí i všechny kandelábry a zábradlí a po desáté je s parkováním fakt problém. To ale naštěstí není můj případ.
Český zvyk, že cyklostezka před každou křižovatkou končí, by tady neprošel. Když je cyklopruh přerušen autobusovou zastávkou, je na silnici nebo chodníku zjevně namalováno, kudy mají cyklisté zastávku objet.
Čím blíže centru, tím je město přátelštější pro chodce, cyklisty a autobusy a méně pro auta. V historickém centru (přirozeně ohraničeném hranicí se Švýcarskem a řekou Rýn) se zdarma nedá zaparkovat. A celou sobotu je město navíc ucpané Švýcary, kteří tam jezdí nakupovat. Místní jsou na to zvyklí a v sobotu tu do obchodu nikdo ani nepáchne. A analogicky nejede ani autem do centra, protože sobotní centrum je jediný čas a místo, kdy úvodní věta o průjezdnosti města neplatí. Se vzrůstající vzdáleností od centra parkovacích automatů ubývá, takže u nás v Almansdorfu parkujeme na ulici zdarma. S parkováním tu kupodivu není vůbec žádný problém. Těch aut je tu prostě míň.
Protože do centra města se jezdí zejména na kole, je potřeba cyklistickou infrastrukturu přizpůsobit velké dopravní zátěži.
Klíčový most přes Rýn je tak striktně rozdělen. Auta a autobusy mají prostoru nejvíce, dále je jeden "chodník" je pro cyklisty v obou směrech, druhý pro chodce v obou směrech. Aby se cyklisti na most pohodlně dostali, mají na obou stranách nadjezd jako na dálničním čtyřlístku.
Semafory nejprve dají zelenou autům jedoucím rovně i těm, co odbočují.
Po chvíli dostanou odbočující auta červenou a mohou se rozjet cyklisté.
Ve špičce je to samozřejmě super, ale v neděli ráno, když jsou ulice prázdné, je to k zbláznění. V autě, i na kole.
Co mě fascinuje úplně nejvíc, je, že se tu kola evidentně nekradou. Na pláži nebo před obchodem je málokteré kolo zamčené. V centru nebo na univerzitě jsou zamčená skoro všechna, ale většinou jen za přední kolo. Docela populární jsou tu elektrokola, která ale běžně parkují u zábradlí zamčená jen za přední kolo. Jejich majitelé se o ně zjevně nebojí. A tak my se taky nebojíme. Děti parkují kola před školkou, já před univerzitou. A nebojíme se ani na ulici. Prostě, jezdit v Kostnici na kole je radost, a tak si to užíváme, jak to jde. A přitom se snažíme najít co nejobskurnější kolo :-)
Komentáře
Okomentovat